PsychoKabinet

Jak to tady vlastně vypadá a kam to máte namířeno, když jdete za školní psycholožkou?

Naše pracovna je v hlavní budově školy na Studentské ulici. Na té budově mě zpočátku trochu děsila její velikost. Ještě jsem nebyla uvnitř a už jsem si představovala tu spletitost chodeb, kde se ztratím ve třech krocích Teď už  se mi nezdá tak nepřátelská a někdy si užívám, že můžu zvolit různé cesty a cestičky, jak se dostat dovnitř i ven. Taky mě asi nikdy nepřestane překvapovat, co se všechno skrývá uvnitř. 

Tady jsme se přiblížili k hlavním vchodovým dveřím. Když jimi teď procházím, chybí mi, že se s vámi dětmi nemůžu pozdravit naživo.

Když jsem pořizovala fotky pro tento blog, abych vám mohla naši psycho-pracovnu představit, uvědomila jsem si, že když k ní jdete, stoupáte pořád vzhůru - nejdřív si vyšlápnete kopeček na Studentskou, pak pár schodů před školou, potom pořádné schodiště za vstupními dveřmi, ještě jedno menší k sálu a už jste tam. Je to trochu jako když si člověk uvědomí, že má nějakou starost, potíž, trable, snaží se to řešit, někdy je z toho až zadýchaný, někdy se vrací zpátky, protože něco zapomněl, někdy ho doprovodí kamarád nebo kamarádka. Zpravidla ale vždy dojde do cíle, i když ten cíl možná vypadá někdy jinak, než si představoval na začátku. 

Tenhle meziprostor mě vlastně hrozně baví. Mám ráda velké, světlé a vzdušné prostory, navíc tady je to obvykle tak trochu jako v úle nebo na letišti. Někdy si představuji, že by bylo fajn dát sem pár židliček a stolečků a mít něco jako kavárnu, kde by se dalo chvíli posedět a naladit se na hlavní stoupání. 

A tady už jsme na kopečku, můžete vydechnout, pročíst nástěnku, za chvíli se potkáme.

Mluvím o naší pracovně, ne proto, že bych užívala královského plurálu, ale proto, že tuto kancelář sdílím společně s paní učitelkou Janou Honců, která má na škole funkci výchovné poradkyně. S ní se potkáváte, když řešíte různé individuální plány, poruchy učení nebo pozornosti, nějaké ty přešlapy v chování nebo výuce, a určitě se často potkáváte také v deváté třídě, protože paní učitelka Honců je expert přes přihlášky na střední školy. Myslím, že je zde na místě také poděkovat panu řediteli Vladimíru Čermákovi, že nám vyčlenil kousek chráněného místa, kde se můžeme potkávat a mimo jiné umožnil, abychom ho trochu zrenovovali. Renovace proběhla začátkem března, ale vzhledem k uzavření škol už měl málokdo možnost se do nové pracovny podívat. A tím se dostávám k druhému poděkování, které patří paní učitelce Lucii Beranové. Ta má totiž velký talent na dělání zázraků a tak velkou měrou přispěla k tomu, že naše pracovna nyní vypadá tak, jak vypadá. Také děkuji holkám a klukům z devátých tříd, kteří si stihli v rámci hodiny vaření nejen udělat něco dobrého k jídlu, ale ještě u toho dali dohromady pár kousků nábytku. A v neposlední řadě děkuji panu školníkovi Janu Beranovi, že vždy ochotně přispěchá s vrtačkou, paní asistentce Olze Koudelkové a jejímu muži za vymalování a také paní učitelce Markétě Razákové a jejímu manželovi, který pro nás vyrobí ještě pár potřebných skříněk. Děkujeme. 

 Pojďte nakouknout :) 

Jak vidíte, docela nám sem praží sluníčko, tak jen doufám, že je z těch fotek něco vidět :) Ale nějak mi nešlo čekat, až se zatáhne. 

Co si myslíte o těch obrazech? Musím se přiznat, že já se jich nejdříve lekla, po chvíli mi to nedalo a vrátila jsem se  k nim, no a pak jsem od nich nemohla odtrhnout oči. Možná to na fotce není dobře vidět, ale ten medvěd, ačkoliv má takový zádumčivý výraz, má krásné hřejivé červené srdce. Nebo možná spíš místečko, pod kterým se to srdce skrývá. 

A jsme u konce prohlídky. Těším se, až se okolní ticho zase promění v ten lomoz a rámus, šumění a hučení, bzukot a vůbec takový ten ruch velké školy, plné kluků a holek a učitelů, učitelek a všech, kteří k téhle škole patří. Těším se na vás. Prozatím se mějte, jak nejlépe to jde, a dejte vědět, jak se vám naše nové prostory líbí. Až to půjde, budete vítáni na prohlídce naživo.